Když můj přítel přišel na začátku června s nápadem jet na vodu s úsměvem jsem souhlasilaVždycky jsem si sjíždění řeky chtěla zkusit. Jenže čím víc se blížil termín odjezdu tim víc jsem se začala bát a kdybych mohla okamžitě jsem couvla a nikam nejela. Děsilo mě totiž,že ze skupinky 8 lidí na vodě ještě nikdo pořádně nebyl takže nebyl ani nikdo kdo by nám na místě mohl pořádně poradit. Já sbírala informace na netu a přítel od svého švagra,zkušeného vodáka. Mně spíš než aby informace uklidnili naopak víc vyděsili...a do toho smsky od Toma jak se strašně těší..Na ty jsem nesměla odpovědět,že já ne,takže jsem na ně radši neodepisovala vůbec. Další věc,která mi v těšení dvakrát nepomáhala byla ta,že jsme jeli s jeho kamarádama a já znala od nich jen jednoho kluka a to dost letmo. No nic,holky v práci mě uklidňovaly ať se ničeho nebojim,že se mi to naopak bude určitě líbit. Já jen odfrkávala,že těžko až se někde utopim na jezu :-)

Oproti svému očekávání musím říct jediné. Bylo to naprosto úžasných 5 dní na řece Ohři a kdybych mohla zopakuju si je okamžitě. Ani jednou jsme se s Tomem necvakli,nechyběl rum,vodácká strava,sranda ani hádky...Takže příští rok zase....Ahooj!